Report: Samostatně, bez jakékoliv podpory na Zlaté stezce

13 ledna, 2022

Zvládnou Zlatou stezku v létě je obdivuhodný výkon, ale co říci o zimní přeběhu? Neskutečný mazec. Když mi Aleš Palásek napsal, že by vyběhl na začátku prosince, zakroutil jsem hlavou. Jasně i v zimě se běhají závody, ale … . Tady nejde o závod, takže žádný občerstvovačky. Je dlouho po turistické sezóně, v Českém ráji je většina občerstvení zavřena. Navíc Aleš vyrazil bez další podpory, která by mu trase pomohla s jídlem a pitím. Počasí také nebylo zrovna ideální. Ale ultra běžci jsou „speciální“ kategorie. Takže, proč ne.

Aleš mi po celou dobu posílal fotky ze svého běhu. Musím se přiznat, že první, co jsem v sobotu ráno udělal, byla kontrola mobilu a zpráv od Aleše, jak proběhla noc na stezce. Podle jeho vyprávění, to byla noc dost dobrodružná.

Přesvědčte se sami, zde je Alešův report ze Zlaté stezky Českého ráje:

Report Zlatá stezka Českého Ráje

  • Termín: start 3.12. cca 19:40h – Mladá Boleslav ; cíl 4.12. cca 18:40h Jičín
  • Parametry – 123km ; 3100+ převýšení
  • Účastník – Aleš Palásek – samostatně bez jakékoliv podpory

Byl jsem požádán Michalem o sepsání reportu, tak tedy činím. O Zlaté stezce jsem uvažoval již loni, ale při nočním zákazu vycházení v kombinaci se zavřenými restauracemi atd. to nebylo reálné a potom se již akce zase rozeběhli. Letos v zimě Olaf zrušil Pražskou stovku, tak se absolvování této trasy nabízelo.

Start v Mladé Boleslavi

Hurá na stezku

Rozhodoval jsem se, kterým směrem to vzít. U obou variant jsem si dával na stůl pro a proti a zvítězila nakonec varianta z Bolky do Jičína. Hlavně ze dvou důvodů. Prvních 25km z Bolky je dobře běhatelných a v Mnichově Hradišti je non stop pumpa, poslední možnost do sebe dostat něco teplého i kolem 23h. Potom sice až na cca 74km pumpa Turnov, ale z druhé strany by to bylo ještě horší. Navíc tam je to kopcovitější. A já osobně, když bych začal kopcovitější část, tak už bych v závěru asi vůbec neběhal.

Do Mnichova Hradiště to probíhalo nějak dle předpokladů a odběhnuto. V Bakově jsem stihnul ještě jedno točené pivko v hospodě. Jelikož jsem s sebou toho nesl poměrně hodně a nějak blbě jsem si ukotvil batoh, tak mě asi po 20km začali bolet záda. Nemívám s tím problémy, obzvláště takto brzy, proto mě to trochu děsilo, ale cestou jsem se protahoval a naštěstí se to pak už nezhoršovalo.

Noční příhrazské dobrodružství

V Hradišti tedy poslední pauza na pumpě, teplý čaj, obložená houska a Big Shock a šup do Příhrazských skal. I ve tmě mě zaujaly svou krásou. Byl jsem zde poprvé. Klima v noci bylo super. Byl mráz, takže až na malé výjimky žádné bahno a taky bylo minimum ledových míst, co by klouzali. Kameny ve skalách suché. Na Heroldově vyhlídce nocoval nějaký pár, tak jsme na sebe tak zasvítili čelovkama a každý si v duchu řekl: „co tady v tuto dobu děláš…  “ .

Těsně před Příhrazy jsem si udělal malou pauzu na dotažení tkaniček, občerstvení atd.. Najednou slyším chroptění a kvičení… . Vzal jsem ihned nohy na ramena a v Příhrazech byl velice rychle. Mám já to smůlu. Je to již počtvrté během posledních dvou let, co v noci na ultra akcích potkávám bachyni s mladýma.

Polom zaterasil stezku

Další vypečený úsek mě čekal u Hynšty. Měl jsem jít po červené, ale ta vedla do hrozného polomu, kde se musel jednak přelézat jeden strom po druhém a dále ve tmě jsem vůbec nevěděl, jestli jdu dobře. Tak jsem zkoukl mapu a viděl, že vedle vede modrá, která mě pak spojkou svede na stejné místo, takže jsem se prolezl zpátky na rozcestník a vzal to po modré a věřil, že toto musí Michal pochopit*. Ostatně kratší ta modrá určitě není.

Východ slunce nad Hruboskalskem

Dále jsem minul moc hezký hrad Kost a postupoval Prokopským údolím a údolím Žehrovky. Začal jsem mít spánkové krize. Ta druhá již byla docela silná a přesunul jsem se chvílemi i do módu velmi pomalé chůze. Na Troskách se mi již začalo rozednívat. Na Hruboskalsku jsem chytnul východ slunce, což byla pecka!! Vůbec slunce být nemělo. On to byl nakonec jen malý záblesk. Ale to jsou ty vzácné chvíle, které si člověk v těchto chvílích užívá. To ranní slunce krásně nasvítilo Hruboskalsko.

Pak jsem se již přesunul do Turnova, a začalo mírně sněžit, což už předpovědi počasí odpovídalo. Potřeboval jsem už dobít energii. Na pumpu v Turnově se velmi těšil. Dal jsem si colu, panini a teplý bramborák a bylo mi fajn. Trošku mě rozhodila paní pumpařka, která mi sdělila, že má všechny zásuvky obsazené. Chtěl jsem si také dobít telefon.

Ráno v Hruboskalsku

Boj s časem

Další problém byl s časem. Sice jsem tady měl o 5km více než mělo být, ale také skoro o 1,5h déle než jsem si myslel, že tu budu. Takže jsem už zavrhl, že stihnu bus v 18:55h a půjdu na poslední vlak z Jičína ve 20:37h, ale tady už začalo být v ohrožení i dokončení do 24h. Takže jsem kolem Rohozce začal nejprve rychlou tempo chůzí a pak znovu i popobíhat, do kopce taky už lepším tempem.

Teď z Turnova až po Besedice je jediná část trasy, co dobře znám. Je světlo, energie doplněna a začíná to jít zase rychleji. Začíná, ale také více a více sněžit a hlavně foukat studený vítr. Minu Frýdštejn. Na Malé Skále už ztrácím oproti svým předpokladům asi jen 40min. Dávám si tam v lahůdkách palačinku a limču. Sněžení ustalo, ale ten studený vítr v otevřených částech zůstává. Občerstvení v Besedicích vynechávám i když ho dobře znám, protože si dávám do plánu občerstvení na Kozákově.

Na Kozákov

Výstup na Hamštejn je po severní straně pěkně v ledu. I když jdu nahoru, tak se často nedá najít i cesta kde by mi to neklouzalo. Vůbec si nedokážu představit kdybych tuto část měl obráceně jako seběh a to by bylo ještě za tmy. Takže jsem se aspoň pochválil, že rozhodnutí jít Bolka-Jičín bylo dobré . Na Hamštejn navíc vede červená jinak, než je na mapách (mapy.cz). Opět trošku delší. Tyto kopce jsou vůbec hodně namrzlé, se sněhem a na severních stranách hodně se sněhem. Studený vítr přetrvává a občas měním i rukavice za palčáky, protože ruce již začínají chvílemi promrzat. Konečně Kozákov. Ale velké zklamání. Z důvodu covidu zavřeno. Vlezl jsem si tam aspoň do nějakého přístřešku a najedl a napil se z vlastních zásob. Na druhou stranu jsem ztratil minimálně času a můžu valit dál.

Kde to jde, není to zmrzlé a není to do kopce, tak začínám opět čím dál více běhat. Jednak mě to lépe zahřívá, chci toho za světla stihnout, co nejvíce a začíná se někde v dáli objevovat možnost, že bych mohl stihnout ten bus. Na limit 24h už si v tuto chvíli věřím a pohlídám si ho.

Hospůdka je lákadlo

Za šera přibíhám do Košova, kde svítí krásné otevřená hospůdka a cedule „domácí kuchyně“. Málem jsem se rozplakal. Vrtalo mi i hlavou, že prostě stovku už mám stejně za sebou, tak jestli tam nezalezu, neskončím a v klidu si neužiju teplo vesnické hospůdky, jídlo, čaj, pivko. Ale já chci zkusit stihnout ten bus prostě!! Vylezu na Tábor, opět sněží a zřejmě taky otevřeno. Ale nijak se nezdržuji a valím dolů. Je už tma, je to někde namrzlé, tak ty strmější partie raději opatrně. Pak se objevuje malebná vesnička Železnice. Kombinuji běh s velmi rychlou chůzí. Jsem už docela rozbitej, ale žene mě to vpřed.

Jičín a cíl

Cílová alej před centrem. Je poměrně dlouhá a lidé tam chodí běhat. Do toho se mezi běžce přimotám já, i když kombinuji tu rychlou chůzi s během. Všichni mě předbíhají. Mám evidentně divný styl, nevím, co si o mě myslí. Centrum, náměstí. Cíl. Já to stihnul dokonce pod 23h.

Cíl v Jičíně

Rychle na bus

Tři fotky a běžím na autobusák. Bus přijíždí do 5min, a tak se stačím alespoň trošku vydýchat. Respirátor v buse nic moc, ale moc lidí tam nejede , občas se nadechnu i mimo. Ono je to na dýchání docela pecka. Strávit 24h při pohybu v mraze za normálního dýchání a pak si dát respirátor.

Zhodnocení

Mám za sebou i delší a těžší akce a trasy. Toto bylo ale teprve podruhé samostatně nad 100km. Poprvé to bylo loni, kdy jsem si na chatě dal deset jedenácti kilometrových okruhů a každý okruh jsem měl občerstvovačku na chatě. Navíc jsem sebou nic nenesl a nestaral se o znalost tratě. Takže toto řadím, i vzhledem k počasí, u sebe hodně vysoko. Dokončení v limitu a stihnutí busu mě stálo opravdu hodně sil.

Vůle byla velká. Krásné prostředí. Jinak počasí bylo na jiných místech v republice možná i o něco horší, více sněhu. Byl určitě celodenní mráz, trochu sněžilo, studený vítr byl nepříjemný hlavně v sobotu odpoledne. Jinak noc z pátku na sobotu byla, co se týká počasí, super. Trasa je velmi krásná. Samozřejmě by mě lákalo vidět více míst za světla. Záleží, jak to kdo pojme, ale trasa je určitě delší i s vyšším převýšením, než co Michal uvádí. Takže i proto jsem si myslel, že stihnutí busu je v mých silách, ale ne že se až tolik vydám. Vzhledem k tomu, kdy to bylo a jaké bylo počasí, tak to bylo téměř bez jiných turistů a užil jsem si to opravdu o samotě a v klidu. To se taky asi málokdy povede.

Michalovi, Danovi, mé rodině a dalším děkuji za vzdálenou podporu.

záznam trasy, takhle vypadá Zlatá Stezka 🙂

* Michalova poznámka: Souhlas, modrá u Hynšty je jasná a správná volba obchůzky polomu. Je to v duchu výzvy: stezku si užít, ale ve zdravý. Raději o kilometr víc a bezpečnost běžce ( turisty ) především.

Text a foto: Aleš Palásek

Redakčně upravil: Michal Kudrna

Velká gratulace Alešovi ke zdolání Zlaté stezky Českého ráje.

Zlatá stezka Českého ráje

R

Dálková turistická trasa

R

Ultra běžecká výzva

R

118 km, 3000 m+

R

Červená turistická značka

R

Zážitky, výkon, památky a krásy přírody

Kdo to zde píše

O tento web a blog s radostí pečuje Michal.

Běžec, raději dál  a výš a v terénu, než jen na chvilku a po městě. Milovník Českého ráje a hor. Píše také osobní sportovní blog www.sportigo.cz

Sledujte: twitter | instagram | facebook | youtube

michal@zlatastezka.com

 

Další články o Českém ráji

Z historie:  Zlatá stezka a její zlaté časy

Z historie: Zlatá stezka a její zlaté časy

Svět se neustále vyvíjí. Staré turistické značky jsou malovány novými barvami, staré hrady opravovány nebo ponechány přírodnímu rozkladu, hostince mění názvy na restaurace a z kamenných cest se stávají asfaltové. V každé historii, při každé události věci nezůstávají...

číst více